Observatoř Sphinx měří počasí u největšího alpského ledovce již přes 90 let
Na vrcholu hory Sphinx ve švýcarských Alpách ve výšce 3 571 metrů nad mořem (tedy ve výšce, kde je o třetinu méně kyslíku než v nížinách) se nachází jedna z nejznámějších meteorologických observatoří na světě. Na výrazné skále mezi mohutnými čtyřtisícovými vrcholy Jungfrau a Mönch se tu tyčí budova výzkumné stanice pojmenovaná právě podle vrcholu hory jako Sphinx. Nejde sice o nejvýše položenou meteorologickou stanici v Evropě, ale unikátní je tím, že ji může navštívit v podstatě každý. Jde totiž o nejvýše položenou meteorologickou observatoř v Evropě, kterou můžete navštívit bez nutnosti horského vybavení nebo fyzické kondice. Vede k ní totiž nejvýše položená železnice v Evropě a posledních 111,4 metrů zdoláte pomocí nejrychlejšího výtahu ve Švýcarsku. Po vystoupení z něj už se nacházíte na vyhlídkové plošině této observatoře (samotnou observatoř ale navštívit nemůžete, pro veřejnost není přístupná).
Nákres železniční stanice (4), observatoře (24) a výzkumné budovy (15) - vše je propojené tunely a výtahy ve skále, zdroj: animan.com
Observatoř Sphinx na skále stejnojmeného vrcholu (pohled ze západu)
Observatoř Sphinx na skále stejnojmeného vrcholu (pohled z východu)
Založení místní observatoře inicioval meteorolog a badatel o Grónsku Alfred de Quervain a úzce souviselo s výstavbou Jungfraubahn (Jungfrauské železnice). Na začátku sloužila především jako astronomická observatoř a k výzkumu výškové nemoci (jungfrauregion.swiss). Součástí tehdejší budovy byly laboratoře, knihovna, kuchyň, ložnice, jídelna, společenská místnost a stáj pro experimenty na zvířatech ve vysokých nadmořských výškách. Počasí se zde sledovalo spíše nepravidelně. Chata byla také několikrát poškozena kvůli silnému větru a posunu ledovcového podloží. V letech 1936/37 byla na vyšší skále vrcholu Sphinx vybudována další observatoř, kde konečně mohla být prováděna kvalitní a pravidelná meteorologická měření. Zpočátku pozorování a údržbu zařízení prováděli výhradně zaměstnanci železnice Jungfrau. Od 60. let 20. století se postupně na vrchol začali přesouvat vědci, kteří zde měli pravidelné služby (hfsjg.c).
Observatoř Sphinx s pětimetrovou kopulí v 50. letech 20. století, zdroj: hfsjg.ch
Celkový pohled na Sphinx (na skále) a dolní železniční stanici a výzkumnou stanici - obě byly v 80. letech přestavěny
Observatoř Sphinx v dnešní podobě
V roce 1980 se měřicí stanice na Jungfraujochu stala jednou z prvních automatizovaných ve Švýcarské meteorologické síti. Přístroje byly instalovány na vrcholu Sphinx a byla zavedena další měření, jako je sluneční záření nebo radioaktivita. Dnes se zde realizuje více než 25 vědeckých projektů. Více než polovina z nich se zaměřuje na výzkum atmosféry a znečištění ovzduší. Stanice zaujímá důležité místo v celosvětových sítích pro sledování atmosféry a díky dlouhodobým měřením přispívá k výzkumu znečištění vzduchu. Klíčovou roli při měření nehraje pouze nadmořská výška, ale také exponovaná poloha v alpském oblouku, která například umožňuje výrazné usazování saharského prachu. Univerzita v Bernu a Svobodná univerzita v Berlíně ve společném výzkumném projektu například zkoumají, zda se mikroorganismy mohou přenášet právě prostřednictvím pouštního prachu. Vědci rovněž chtějí zjistit, jak dobře tyto mikroorganismy – běžně žijící v půdě a na skalách v pouštních oblastech – přežívají transport do vysokohorského prostředí Alp. Probíhá zde také výzkum reakcí lidského organismu ve vysokohorském prostředí, vlivu kosmického záření na čipy v počítačích či spolehlivosti solárních panelů při intenzivním slunečním záření.
Nejcitlivější zařízení se nachází v místnosti pod kovovou kopulí observatoře, kde se kdysi konaly astronomické experimenty. Společnost Empa zde nepřetržitě měří znečišťující látky v ovzduší od roku 1973. Jedná se o nejdelší sérii měření ve vysokohorském prostředí. I zde dlouhá řada měření odhaluje dlouhodobé změny a na rozdíl od nárůstu teplot jsou optimistické. Například oxid siřičitý, který byl až do 90. let 20. století zodpovědný za časté kyselé deště, díky opatřením na kontrolu znečištění ovzduší téměř zmizel a významně se snížil i obsah látek poškozujících ozonovou vrstvu.
Na vrcholu se také pozorně sledují okolní ledovce. V těchto oblastech totiž vzniká největší alpský ledovec pojmenovaný Aletschský ledovec. Na počátku 90. let minulého století měl délku 24 kilometrů a rozlohu 129 km². V současnosti se uvádí délka ledovce 23 kilometrů a rozloha 82 km². Aletschský ledovec obsahuje až 4 % pitné vody v Evropě. Rozloha ledovců v historii samozřejmě výrazně kolísá. Svého maxima Aletschský ledovec dosáhl roku 1860. Výrazně se jeho tání zrychlilo po roce 1980. Nyní již zbývá pouze 30 % původního ledovce.
Aletschský ledovec v květnu 2025 - pohled směrem do údolí z vrcholu Sphinx
Masy sněhu pod vrcholem Mönch v květnu 2025 - zde se tvoří Aletschský ledovec
Pokud se zaměříme na posledních 20 000 let, zjistíme, že toto období bylo poznamenáno opakovanými dramatickými klimatickými změnami – ledovce se střídavě rozšiřovaly a ustupovaly. V posledních desetiletích však dochází k jejich trvalému a výraznému ústupu. Analýzy ledových jader odebraných z alpských ledovců ukazují, že současný vývoj již nelze považovat za běžné klimatické kolísání. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je dnes nejvyšší za posledních 500 000 let. Ústup ledovců má řadu dopadů. Jak led taje, mizí světlé povrchy odrážející sluneční záření, a obnažená tmavá skála se mnohem více zahřívá a tím akceleruje další tání. V oblastech, kde ledovce již neposkytují oporu a dochází k tání permafrostu, hrozí sesuvy půdy a skalní řícení.
Masy sněhu pod vrcholem Jungfrau v květnu 2025 - v horní části ledovce je cca 150–200 m sněhu a ledu (v roce 1860 ho zde bylo ještě o cca 30 metrů více)
Od roku 1931 se průměrná teplota na Jungfraujochu zvýšila o 1,4 °C a počet dnů zcela bez mrazu za rok se zvýšil z cca 15 na současných přibližně 25 dní. To znamená, že permafrost začíná tát a sesuvy skal a sněhu jsou stále častější.
Průměrná roční teplota na Sphinx (3580 m n. m.) od roku 1933 do roku 2024. V roce 2024 dosáhla hodnota −5,6 °C. To je o 1,1 °C více než průměr za období 1991–2020 (zelená čára). Červená čára ukazuje klimatický trend (lokální lineární regrese LOESS). Červené přerušované čáry znázorňují nejistotu tohoto klimatického trendu., zdroj: hfsjg.ch
Stanice drží rekord v nejvyšších zaznamenané rychlosti větru ve Švýcarsku. Na přelomu února a března roku 1990 zde náraz větru dosáhl 285 km/h (během orkánu Wiebke, který si v Evropě vyžádal 35 obětí). Nejvyšší teplota 12,8 °C zde byla naměřena 19.08.2012 a naopak nejnižší teplota -36,6 °C byla naměřena 6. března 1971 (dle dat od roku 1961). Průměrná roční teplota je zde -6,7 °C (meteoswiss.admin.ch). U vrcholu Sphinx nechybí ani webová kamera, prostřednictvím které může každý sledovat aktuální počasí v oblasti.
Stožár s webovou kamerou snímající počasí u vrcholu
Průměrné maximální (červeně) a minimální teploty na stanici Sphinx - v létě je zde v maximech kolem 3 °C, v zimě naopak kolem -10 °C, zdroj: weather-atlas.com
Za více než 90 let své existence se vysokohorská výzkumná stanice na hoře Sphinx vyvinula z astronomické observatoře a stanice pro výzkum horské nemoci v jedno z nejznámějších světových center pro výzkum životního prostředí. Jedinečná poloha, celoroční a snadná dostupnost železnicí Jungfrau a vynikající infrastruktura umožňují širokou škálu vědeckého výzkumu na nejvyšší úrovni.
Pohled na Eiger a Jungfrau (úplně vpravo) z vrcholu First, v údolí Grindelwald v květnu 2025
Nákres železniční stanice (4), observatoře (24) a výzkumné budovy (15) - vše je propojené tunely a výtahy ve skále, zdroj: animan.com
Observatoř Sphinx na skále stejnojmeného vrcholu (pohled ze západu)
Observatoř Sphinx na skále stejnojmeného vrcholu (pohled z východu)
Založení místní observatoře inicioval meteorolog a badatel o Grónsku Alfred de Quervain a úzce souviselo s výstavbou Jungfraubahn (Jungfrauské železnice). Na začátku sloužila především jako astronomická observatoř a k výzkumu výškové nemoci (jungfrauregion.swiss). Součástí tehdejší budovy byly laboratoře, knihovna, kuchyň, ložnice, jídelna, společenská místnost a stáj pro experimenty na zvířatech ve vysokých nadmořských výškách. Počasí se zde sledovalo spíše nepravidelně. Chata byla také několikrát poškozena kvůli silnému větru a posunu ledovcového podloží. V letech 1936/37 byla na vyšší skále vrcholu Sphinx vybudována další observatoř, kde konečně mohla být prováděna kvalitní a pravidelná meteorologická měření. Zpočátku pozorování a údržbu zařízení prováděli výhradně zaměstnanci železnice Jungfrau. Od 60. let 20. století se postupně na vrchol začali přesouvat vědci, kteří zde měli pravidelné služby (hfsjg.c).
Observatoř Sphinx s pětimetrovou kopulí v 50. letech 20. století, zdroj: hfsjg.ch
Celkový pohled na Sphinx (na skále) a dolní železniční stanici a výzkumnou stanici - obě byly v 80. letech přestavěny
Observatoř Sphinx v dnešní podobě
V roce 1980 se měřicí stanice na Jungfraujochu stala jednou z prvních automatizovaných ve Švýcarské meteorologické síti. Přístroje byly instalovány na vrcholu Sphinx a byla zavedena další měření, jako je sluneční záření nebo radioaktivita. Dnes se zde realizuje více než 25 vědeckých projektů. Více než polovina z nich se zaměřuje na výzkum atmosféry a znečištění ovzduší. Stanice zaujímá důležité místo v celosvětových sítích pro sledování atmosféry a díky dlouhodobým měřením přispívá k výzkumu znečištění vzduchu. Klíčovou roli při měření nehraje pouze nadmořská výška, ale také exponovaná poloha v alpském oblouku, která například umožňuje výrazné usazování saharského prachu. Univerzita v Bernu a Svobodná univerzita v Berlíně ve společném výzkumném projektu například zkoumají, zda se mikroorganismy mohou přenášet právě prostřednictvím pouštního prachu. Vědci rovněž chtějí zjistit, jak dobře tyto mikroorganismy – běžně žijící v půdě a na skalách v pouštních oblastech – přežívají transport do vysokohorského prostředí Alp. Probíhá zde také výzkum reakcí lidského organismu ve vysokohorském prostředí, vlivu kosmického záření na čipy v počítačích či spolehlivosti solárních panelů při intenzivním slunečním záření.
Nejcitlivější zařízení se nachází v místnosti pod kovovou kopulí observatoře, kde se kdysi konaly astronomické experimenty. Společnost Empa zde nepřetržitě měří znečišťující látky v ovzduší od roku 1973. Jedná se o nejdelší sérii měření ve vysokohorském prostředí. I zde dlouhá řada měření odhaluje dlouhodobé změny a na rozdíl od nárůstu teplot jsou optimistické. Například oxid siřičitý, který byl až do 90. let 20. století zodpovědný za časté kyselé deště, díky opatřením na kontrolu znečištění ovzduší téměř zmizel a významně se snížil i obsah látek poškozujících ozonovou vrstvu.
Na vrcholu se také pozorně sledují okolní ledovce. V těchto oblastech totiž vzniká největší alpský ledovec pojmenovaný Aletschský ledovec. Na počátku 90. let minulého století měl délku 24 kilometrů a rozlohu 129 km². V současnosti se uvádí délka ledovce 23 kilometrů a rozloha 82 km². Aletschský ledovec obsahuje až 4 % pitné vody v Evropě. Rozloha ledovců v historii samozřejmě výrazně kolísá. Svého maxima Aletschský ledovec dosáhl roku 1860. Výrazně se jeho tání zrychlilo po roce 1980. Nyní již zbývá pouze 30 % původního ledovce.
Aletschský ledovec v květnu 2025 - pohled směrem do údolí z vrcholu Sphinx
Masy sněhu pod vrcholem Mönch v květnu 2025 - zde se tvoří Aletschský ledovec
Pokud se zaměříme na posledních 20 000 let, zjistíme, že toto období bylo poznamenáno opakovanými dramatickými klimatickými změnami – ledovce se střídavě rozšiřovaly a ustupovaly. V posledních desetiletích však dochází k jejich trvalému a výraznému ústupu. Analýzy ledových jader odebraných z alpských ledovců ukazují, že současný vývoj již nelze považovat za běžné klimatické kolísání. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je dnes nejvyšší za posledních 500 000 let. Ústup ledovců má řadu dopadů. Jak led taje, mizí světlé povrchy odrážející sluneční záření, a obnažená tmavá skála se mnohem více zahřívá a tím akceleruje další tání. V oblastech, kde ledovce již neposkytují oporu a dochází k tání permafrostu, hrozí sesuvy půdy a skalní řícení.
Masy sněhu pod vrcholem Jungfrau v květnu 2025 - v horní části ledovce je cca 150–200 m sněhu a ledu (v roce 1860 ho zde bylo ještě o cca 30 metrů více)
Od roku 1931 se průměrná teplota na Jungfraujochu zvýšila o 1,4 °C a počet dnů zcela bez mrazu za rok se zvýšil z cca 15 na současných přibližně 25 dní. To znamená, že permafrost začíná tát a sesuvy skal a sněhu jsou stále častější.
Průměrná roční teplota na Sphinx (3580 m n. m.) od roku 1933 do roku 2024. V roce 2024 dosáhla hodnota −5,6 °C. To je o 1,1 °C více než průměr za období 1991–2020 (zelená čára). Červená čára ukazuje klimatický trend (lokální lineární regrese LOESS). Červené přerušované čáry znázorňují nejistotu tohoto klimatického trendu., zdroj: hfsjg.ch
Stanice drží rekord v nejvyšších zaznamenané rychlosti větru ve Švýcarsku. Na přelomu února a března roku 1990 zde náraz větru dosáhl 285 km/h (během orkánu Wiebke, který si v Evropě vyžádal 35 obětí). Nejvyšší teplota 12,8 °C zde byla naměřena 19.08.2012 a naopak nejnižší teplota -36,6 °C byla naměřena 6. března 1971 (dle dat od roku 1961). Průměrná roční teplota je zde -6,7 °C (meteoswiss.admin.ch). U vrcholu Sphinx nechybí ani webová kamera, prostřednictvím které může každý sledovat aktuální počasí v oblasti.
Stožár s webovou kamerou snímající počasí u vrcholu
Průměrné maximální (červeně) a minimální teploty na stanici Sphinx - v létě je zde v maximech kolem 3 °C, v zimě naopak kolem -10 °C, zdroj: weather-atlas.com
Za více než 90 let své existence se vysokohorská výzkumná stanice na hoře Sphinx vyvinula z astronomické observatoře a stanice pro výzkum horské nemoci v jedno z nejznámějších světových center pro výzkum životního prostředí. Jedinečná poloha, celoroční a snadná dostupnost železnicí Jungfrau a vynikající infrastruktura umožňují širokou škálu vědeckého výzkumu na nejvyšší úrovni.
Pohled na Eiger a Jungfrau (úplně vpravo) z vrcholu First, v údolí Grindelwald v květnu 2025
Encyklopedie počasí
Přečtěte si další články z naší rozsáhlé encyklopedie počasí, která shrnuje poznatky o meteorologii a počasí. Pochopíte řadu základních meteorologických prvků a způsob vytváření předpovědí počasí.
